Telefon do Ztrát a nálezů. Malá pohádka o chlapci z dětského domova.

  • Kategorie: Ženy

– Když je to tvoje maminka, – řekla ředitelka malému Jeníkovi, musíš si to dobře schovat.

Vrátila se do své pracovny a chvíli čekala. Záhy uslyšela nesmělé klepání.

– Můžu dál? – nakoukla do dveří tvář z fotografie..
– Jen pojďte dál, Alenko, posaďte se.

Mladá žena vešla do kanceláře a položila na stůl před ředitelku štos plastikových desek.

– Tak to mám všechno pohromadě. Povolili nám to!
– To mám velikou radost, Alenko, blahopřeju! – usmála se na ni ředitelka. Opravdu vám to přeju! Víte, u vás nemám žádné pochyby…
– No, řeknu vám, že to byla anabáze. Ale jsem šťastná. A Petr taky.

Petr byl Alenin přítel. Žili spolu už osm let, brát se nechtěli, ale protože to pro věc adopce bylo lepší, měli kvůli ní i svatbu. Asi by kvůli ní udělali všechno. Jednou Alena ředitelce řekla: – Víte, když člověk vidí, kolik tu je opuštěných dětí, když ví, že by aspoň jednomu mohl pomoct, dát mu domov, lásku… jsem úplně zoufalá, když pomyslím, že by nám adopci nepovolili…

Stránky: 1 2 3 4 5 6 7